-------------------------------------------------------------

Dj Pety MP3 download

Moje nové sety stahujte v sekci hudba

-------------------------------------------------------------

Dara Rolins vs Toky a Boss

Dara má po několika letech nové album - D2. To samozřejmě není zvláštního, zajímavý je ale okruh spolupracovníků, pro které tentokrát šáhnula.

D2 totiž bude album plné remixů, které budou z dílny Darina pravidelného hudebního partnera - DJe Nea, hvězdného remixéra a MJ Cole-a, domácí houseové matadory Brauna a Moskyta, Wiche, Jana Kleníka, Trafika i zbytek PSH, slovenské hiphopery Rytmuse s Viktorem Hazardem, další Slováky Veneer a Roberta Buriana a k nejpřekvapivějším partnerům budou patřit jmenovaní technotonážní Toky a Boss :-).

D2 bude obsahovat i 3 novinky, na kterých budou spolupracovat hiphopoví Nironic, Wich a PSH.

rave.cz

-------------------------------------------------------------

Rádio Akropolis brzy ukončí vysílání

Śéf programu Jakub Bouček poskytl rozhovor pro PLAY.CZ, jak Akropolis začínal a zároveň proč po šesti letech končí.

Jak se zrodil nápad vysílat internetové rádio

Inspirovali nás naši předchůdci. Radio Akropolis totiž vzniklo z kolejní rozhlasové stanice, Radio Strahov, která vysílala pro obyvatele pražských, strahovských, vysokoškolských kolejí už od roku 1992. Ta v roce 1999 sice zanikla, ale o půl roku později už se kolega Pavel Zelinka snažil o její opětovné znovuspuštění, což se mu v únoru 2000 podařilo.

Kdy jste poprvé začali oficiálně vysílat

Tady bych vlastně mohl uvést hned několik údajů. Už jsem zmínil Radio Strahov, které začalo vysílat už v roce 1992 a v obnovené podobě v únoru 2000.

Pokud jde o Radio Akropolis, tak to spustilo ostrý provoz opět v únoru, ale tentokrát roku 2003.

Jste považováni za první internetové Rádio v naší republice, cítíte to také tak

Pro jistotu jsme se "titulem" první internetové rádio příliš často nechlubili, protože vždy se najde někdo, kdo se začne dohadovat, že první byl vlastně on. Nepochybně jsme ale byli první, čistě internetová, stanice, která nabídla plnoformátový program a ve chvíli, kdy jsme do světa webcastingu vstupovali, tak to pro nás, díky našemu tehdejšímu nadšení a nutno přiznat i naivitě, bylo nepochybně to nejlepší období, protože potom se začala pomalu, ale jistě hlásit o slovo drsná realita.

Považujete internetové rádio za fenomén?

Se slovem fenomén se poměrně často plýtvá a já bych se dnes neodvážil tvrdit, že se právě webcasting stal fenoménem, to ukáže až čas.Vznik rozhlasových stanic na internetu považuji spíš za logický vývoj, protože vždy, když se najde nová platforma, dřív nebo později někoho napadne, že by se dala využít i pro šíření rozhlasu.

Jaké marketingové a PR nástroje jste pou žívali

Vzhledem k průběžnému nedostatku prostředků, jsme se vždy museli zaměřovat na propagaci, která nás pokud možno nebude stát nic, nebo alespoň skoro nic. Základem se proto staly bartery, občasné bannerové kampaně a případně samolepky. Hlavní část propagace jsme ale směřovali do akci, které měly za úkol rádio zviditelnit, jako každoroční Strahov Open Air, reality show 72 hodin, nebo parodie na televizní reality show s názvem VyHolení.

Jak vidíte budoucnost internetových rádií

Tady vám asi nahraju, ale budoucnost rádií na internetu je podle mě především v široké nabídce žánrových stanic a postupně i v komunitních službách, které umožní aby si posluchači sami sestavovali vlastní playlisty a ty pak pouštěli přátelům. Pochopitelně, že své silné postavení na internetu, budou mít i terestrické stanice, protože jejich sílou je značka, kterou lidé znají. Naopak poměrně černě vidím budoucnost plnoformátových, internetových rádií, jako je Akropolis. V nabídce tisíců nemoderovaných kanálů a desítek terestrických stanic totiž takové stanice nakonec zapadnou.

Kdo je pro Vás největší konkurence

Dnes jsou pro nás paradoxně největší konkurencí terestrické stanice jako ČRo4 - Wave, hip-hopový Spin a pochopitelně i Rádio 1.

Situace na domácím rozhlasovém trhu se totiž přeci jen, za posledních šest let změnila, a tak zatím co v roce 2002 jsme mohli říci, že Akropole nabízí něco, co v českém éteru posluchač nenaladí, tak dnes musím přiznat, že nabízíme hudební a programové schéma, které posluchači,tedy alespoň ti pražští, naladí i na svém autorádiu.

Na internetu pak jsou pro nás nepochybně konkurencí nemoderované, žánrové stanice, které fungují se zlomkem našich nákladů a zároveňnabízejí posluchačům velmi úzce profilovanou hudební dramaturgii.

Plánujete jiný vývoj rádia

Dnes bohužel musím říci, že jedinou budoucností našeho rádia je ukončení vysílání. Po šesti letech, kdy jsme se snažili o získání licence pro terestrické vysílání a zároveň jsme se snažili stabilizovat rádio finančně, jsme nuceni ke kroku, který nás vůbec netěší, totiž ukončit vysílání, takže s koncem února 2008, skončí i vysílání Radia Akropolis a dál budeme rozvíjet jiné projekty, jako je třeba rozhlasová dílna pro studenty vysokých škol, která v Akropolis funguje, díky Evropskému sociálnímu fondu, už druhým rokem.

Jaká je Vaše cílová skupina posluchačů

Naší základní cílovou skupinou jsou posluchači ve věku 18 až 26 let, ale pochopitelně že máme přesahy, takže například nejstaršímu posluchači o kterém víme bylo 87 let.

Jak funguje financování internetového rádia

To je jednoduchá otázka, ale paradoxně na ni nedokáži jednoduše odpovědět. Financování Radia Akropolis bylo ze začátku postaveno na úzké spolupráci s partnerskou vysokou školou, kterou bylo v roce 2003 ČVUT. Po roce a půl jednání jsme ale pochopili, že tato škola vlastně nemá o jakoukoli spolupráci zájem a přeorientovali jsme základ financování rádia směrem ke grantům. Díky grantům jsme potom fungovali dalších několik let, přičemž se nám i podařilo v Praze najít jednu osvícenou vysokou školu, Českou zemědělskou univerzitu, která se na dva roky stala naším partnerem. Financování založené na grantových prostředcích, se ale postupem času ukázalo jako velmi nejisté. U grantů totiž nikdy nemáte jisté, jestli a kolik prostředků dostanete a tak poté, co jsme dvakrát po sobě některý z grantů nezískali, dostalo se rádio do velmi vážných ekonomických problémů.

Průběžně jsme také řešili možnost financování rádia klasickým způsobem, tedy z reklam. Brzy se ale ukázalo, že zadavatelé se reklamy v internetovém rádiu spíš než cokoli jiného, bojí a nemají o ni zájem. Krom toho, když se podíváme na malé terestrické stanice a jejich ekonomické balancování nad propastí, pak myšlenka, že by se z reklamy uživilo internetové rádio, bylo bohužel víc než komická.

PLAY.CZ, Marcela Buchtová

-------------------------------------------------------------

Renaissance slaví 50. relase spoluprací
Peta Tonga a Superbassem

Letí to letí a to platí i pro houseový label Renaissance. Ten právě oslavil vydání již padesáté placky v pořadí komu jinému na ní dát prostor než Pete Tongovi - patrně nejvlivnějšímu člověku v branži.
Anketa Tanec a drogy 2007: Co a jak se uziva na parties?

V Renessaince berou výročí skutečně vážně a do nového Tongova singlu "Wonderland" vkládají velké naděje. Měli by se možná i modlit, přestože Pete patří mezi nejvlivnější lidi v taneční branži, jeho singly nepatří mezi bořiče hitparád.

Možná i proto se singl jmenuje právě "Wonderland". To je totiž i název Tongovy noci v Ministry of Sound, která se silně inspiruje legendární akcí Pure Pacha, ze níž britský DJ vybudoval jednu z nejúspěšnějších party na Ibize a z níž do značné míry žije celá Pacha. Sám Tong party Wonderland charakterizuje slovy: "Je to noc pro ty, kteří už vyrostli, ale ještě nechtěli". Teď patrně Renessaince i Pete doufají, že zavedený název pomůže skladbě v hitparádovém souboji.

Pete Tong

Tong však nesází jen na osvědčený název. Podobně jako u singlů More Intensity a Deep End, které vydal ve spolupráci s americkým producentem Chrisem Coxem (ten se v listopadu představí i v Praze), si přibral na pomoc zkušené producenty. A nešel příliš daleko. Pomocnou ruku totiž přiložil Coxův kolega z projektu Thunderpuss Paul Harris a Jay P., známý také jako Superbass. Výsledkem spolupráce je deephousový track kombinující našláplou basovou linku, chytlavou melodii a vokálové samply, Superbassovy remixy pak ještě více zdůrazňují hutnou basu.

Pete Tong se řadí mezi nejvýznamnější osoby v tanečním showbussinesu. Jeho pravidelnou Essential Selection (zde si můžete poslechnout i zmíněnou novou skladbu) na britském rádiu BBC Radio 1 poslochají statisíce posluchačů po celém světě, stejně jako novější show In New Music We Trust a In New DJs We Trust. Tongova noc Pure Pacha patří mezi nejpopulárnější akce na ostrově Ibiza.

techno.cz

-------------------------------------------------------------

Necheme Vaše peníze, chceme Vás!

!!Česko proti chudobě - připojte se!!

http://www.ceskoprotichudobe.cz/

-------------------------------------------------------------

Love Parade 2007
Svoboda a tolerance nosí společné jméno!

Na naše české poměry něco absolutně nevídaného se stalo v sousedním Německu opět skutečností! Více než 1,2 milionu účastníků této legendární záležitosti opět dokázalo..

...že elektronická hudba dokáže spojit alespoň na jediný den nepřeberné množství lidí do jedné rodiny a proměnit jindy ospalé město v centrum tance, svobody a absolutní tolerance.

Víceméně samé superlativy
25.08.2007 se stal pro město Essen dnem, kdy zněla jeho ulicemi hudba a úsměv se stal univerzálním jazykem všech přítomných. Tato sobota už se jednou pro vždy zapíše do městské kroniky jako den lásky, jako den Loveparade! Essen je tento rok prvním městem v německé spolkové zemi Nordrhein-Westfalen, jež vzalo pod svá křídla Loveparade. Až do této doby byl majoritní destinací této akce pouze Berlin, ovšem po některých neshodách se organizátoři akce rozhodli party raději přesunout do jiné spolkové země. Berlin byl pro takový podnik více než příhodné město - prostředí plné nezávislých umělců, město po tolik let rozervané na dvě nesourodé části politikou přímo vyzývá k tomu, aby hostilo oslavu lásky a tolerance. Ovšem po všech letech Loveparade přerostla v mezinárodní záležitost a láká každý rok více a více účastníků, jimž nezáleží na místě konání, ale pouze na myšlence této akce.

Kde domov můj
S Berlínem ovšem Loveparade ztratila skvělé místo, jež nabízelo stovky klubů k následným afterparties, kterých se v Essenu žalostně nedostávalo... Nepředbíhejme ale ručičky hodin, nezačínejme negativy a pojďme Essen vyzdvihnout za jeho odvahu, se kterou se do spolupořádání akce pustil. Pořadatelé sami tvoří velmi schopný tým, s dostatečným předstihem informovali veřejnost o svém záměru a vzhledem k tomu, že zajistili jistý průběh akce až do roku 2011 a získali formální podporu měst a dokonce i politiků, nezbývá než smeknout klobouk. Na celkovém výsledku je jasně patrné, že celá organizace probíhala celý rok, byla velmi dobře naplánována a všechny jednotlivé střípky nakonec vytvořily velice pestrou a dobře propracovanou mozaiku! Samozřejmě i u nás v Čechách trvá plánování a organizace většiny velkých festivalů celý rok, bohužel u nás je vše převážně závislé na finančních prostředcích a nezájem politiků o akce podobného druhu jen podtrhují možná trochu pokulhávající úroveň naší kultury... Trefné české přísloví ale praví: "Za plotem je tráva zelenější" nechme proto toto téma otevřené :o).

Blíže, než by se zdálo
Pro našince může být taková party velkým lákadlem, na druhou stranu, velký otazník visí nad dopravou, stejně jako ubytováním. Kempovat se přímo na místě nedalo, respektive dalo, ale zřejmě by to dříve nebo později nebylo bez asistence policie, nemluvě o tom, že ve městě se stan rozbaluje dost svízelně :o). Hotel byl tedy jediná volba. V mém případě jsem měl za ušima a hotel jsem si zarezervoval raději v květnu a měl jistotu, že budu mít kam složit hlavu, za což jsem si přesně o půlnoci velmi poděkoval. Dopravu už řešil každý individuálně. Několik českých clubberů přijelo přímo autobusem jako oficiální Loveparade zájezd. Cesta do tak daleké metropole trvá něco kolem 12 hodin a dá se prospat, ale nutno říct, že se na člověku značně podepíše. Moje volba padla na nízkonákladový let do nedalekého Dortmundu, který se vešel do férových 60 € tam i zpět. Celková doba vyšla nakonec i s čekáním na Ruzyni na překvapivě necelých 5 hodin (Ruzyň a její organizace to může někdy značně zkomplikovat). V tento moment se hodí říci, že ne všichni měli na svém letišti štěstí. Největším smolařem byl bohužel Moby, kterého vypeklo letiště Newark v USA a Mobymu už se nepodařilo odlétnout do Evropy. Na svojí obhajobu přislíbil účast na Loveparade 2008 v Dortmundu, a tak už nyní známe prvního headlinera pro příští rok.


Nevíš, kde je tady hlavní stage?
Ve 14 hod. se rozezněly první floaty a daly se pomalu na celodenní okružní cestu. Měly před sebou několik kilometrů, kdy jely městem a přidávalo se k nim stále více a více tančících postav. Stále se ještě ale pořád dalo mezi floaty přecházet a poslechnout si každý zvlášť. Ani ne po hodině už ovšem každý nabral dost věrných příznivců na to, aby čtyřproudová ulice praskala ve švech. Nemám nejmenší představu odkud (?!!) všichni přišli, jisté zůstává, takto vypadaly ulice Essenu až do 20:00, do hodiny kdy dorazily poslední pojízdné stages na tu hlavní a přivedly každého mezi ostatní!! Cestou po městě, za skvělého počasí byl opravdový zážitek doslova protančit celé město, pozorovat lidi v oknech, nasávat atmosféru, nechat se jí naplno strhnout, zažít čistou extázi bez drog...!

Německo je země s tolika ujetými pivy, opravdu! Při takovém počasí, jako v sobotu vládlo, zkonzumoval každý pěknou řádku ovocných, ale i normálních piv. Příjemným zjištěním pro mě bylo, že zde zcela chyběly drogy. Naprostá většina tanečníků do sebe sebevražedně lila ovocné piva ve smrtící smršti a tančila i tak jako o život vedle pojízdných podií.

Největší číslo kamionu, které jsem zahlédl bylo myslím 35, věřím že jich tam bylo i více! Mezi těmi 35 mými jsem si našel tolik hudebních stylů, aby mi to stačilo poslechnout od smetanově zremixovaných Prodigy, přes německý live hip-hop, floatů s dost mizernými DJs až po snové kreace mistrů, kteří dávaly svým miláčkům pod podiem přesně to, na co měly chuť. Takový float místní radiové stanice mě provedl zbytkem odpoledne po celém městě. Nezapomenu na všechny úsměvy, kterými nás obdařovaly lidé na floatech a my jsme je opětovali. Cestou jsem potkal hodně národností, potkal jsem i dvakrát Čechy a slyšel otázku: "Nevíš, kde je tady hlavní stage?" Na tomto místě bych se rád omluvil, ale celý den jsem neměl o nějaké hlavní stage ponětí, nehledal jsem si doma před party obzvláště hodně informací a spoléhal na to, že se nechám překvapit... Tedy promiňte! Protančil jsem celý den ve městě a určitě nelituji, bylo to fantastické. Nicméně na otázku, kde je hlavní stage, jsem odpověděl, že asi u prvního floatu, ne?? Hmmmm, tak to nebylo vůbec správně. I můj float mě nakonec dovedl na místo, kam dojely i ostatní a kde se sešly všichni návštěvníci... Dav lidí obklopující hlavní podium vypadal skoro až hrozivě. Na můj vkus už megamasová akce. V tu chvíli jsem si netroufnul odhadnout, jaký počet lidí se asi dostavil, tipnul jsem to tak na 200 tisíc... Všichni chtěli vidět Kosheen, Westbama a další hvězdy, připravili se ale na druhou stranu o zážitek z města a kamionů a byli odsouzeni k tomu, že k nejbližším tekutinám a záchodům je nemožné probít se davem. Ten dav byl opravdu obrovský!

Po party na after?
Pro mě nicméně v tuto chvíli asi party začínala končit. Po celém dni, 11 energy drincích a 1.200 fotkách ruce říkaly "ne". Část přítomných v tuto dobu se už také připravovala na odjezd domů, bohužel hlavní vlakové nádraží, stejně tak jako metro neunesly takový počet lidí a policie musela obojí uzavřít! Dvě hodiny, v té největší špičce, nefungovala žádná doprava, taxíky bohužel nestíhaly, stejně ani neměly možnost projet ulicemi, tolik lidí v ulicích bylo! To byly dvě slabší hodinky této party. Organizátoři, město, policie a záchranáři nepočítali s tím, že přijde 1,2 milionu lidí a odhad asi o 700 tisíc podcenili!! Žádný div. Loveparade zažila v posledních dvou letech nezájem. Dovedete si jistě představit mobilní záchodky, trávníky a později i zem. Vše bylo poseté plechovkami, střepy a papíry, tunami odpadu! Dvě hodiny vládl slušný chaos, nakonec se vše kolem půlnoci vyřešilo, většina lidí odjela a zbytek hledal afterparties ve městě. Afterparties prostě nebyly. Je mi to líto, ale toto bylo nedořešené. Afters sice oficiálně byly, nikdo ale nevěděl, jak se tam může dostat, ani kde to zhruba je... Přes dav lidí nebylo ale i tak možné se příliš pohybovat. Většina klubů, bohužel v Essenu dost malých, praskala ve švech a málokterý dal k dispozici hudební aparaturu i do ulic, ale byly i světlé výjimky!! Situaci věrně zachraňovaly turecké bufíky a pizzerky, které neváhaly a rozjížděly slušné "pizza techno parties" před svými obchůdky a získaly si svojí hudbou slušnou řádku vděčných tanečníků! A protože je takových bufíků v Essenu 100 x víc než klubů, frčelo to slušně ve městě pozdě do noci i bez klubových afterparties :o)) Další velmi pozitivní věc byla ranní organizace ve městě. Už v devět ráno byla většina zátaras pryč, velká část odpadu také - úklidová služba zaslouží velkou pochvalu! Klobouk dolů!

Sečteno, podtrženo, puchýř na noze velikosti mexického dolaru, bolavé ruce, nějaké ty peníze, všechno stálo za to u toho být a vézt si domů hlavu plnou zážitků a vzpomínek. Ani ne dva dny po všem mi ještě pořád hlavou letí kamiony, hudba, sluníčko a smích. Asi jsem se zamiloval... A to je Loveparade! Děkuju!

------------------------------------------------------------

House&Trance a Mácháč? Nesmysl!

Moc často se nestává, abych při své časové vytíženosti měl čas ještě psát vlastní články, ale po návštěvě letošního Mácháče mě to donutilo. Musím se přiznat, že už jsem nebyl 3 roky na velké akci, protože ráději navštěvuji clubové akce. Ale vzhledem k tomu, že jsem dostal volný vstup, řekl jsem si, že pojedu. Docela jsem se i těšil, jelikož house mám moc rád a čekal jsem od toho večera klidný pohodvý houseový(tranceový) večer, který mě na konci prázdnin trochu uvolní od všech všedních starostí. To se bohužel nestalo, akce mě velmi zklama. Lucca s Pavlíčkem je opravdu zajímavý projekt, ale z vlastní zkušenosti jamování je dobré někde v soukromí, ale ne na festivalu, kde lidé chtějí tancovat a slyšet taneční hudbu. I z mého pokročilejšího (chápavějšího) pohledu mi to přišlo divné. Carl Cox nebyl špatný, ale nebyl ani dobrý. Dj jeho formátu by měl bavit lidi torchu jinak, tedy podle mě. Jedniný kvalitním djem byl asi Loutka. Asi proto, že jsem v půl 3 ráno odjel radši domů a tím pádem ho neslyšel. Uprímně Vám řeknu, že za 800 Kč to byl z mého pohledu obrovský propadák a horší festival jsem snad v životě nezažil. Kdybych si lístek koupil, chtěl bych vrátit vstupné. Pořadatelé styďte se, fakt děs!! A to zde nebudu rozebírat uspořádání hlavní stage, kde se tancovalo z kopce, dráhé a pomalé bary, špatnou navigaci a mnoho dalších detailů, které jako promotér vidím narozdíl od většiny partypeoples. Jediné co mě na Máchači opravdu bavilo byli moji kamarádi, kamarádky, přátelé a snad poprvé počasí, protože nepršelo.

Pety

------------------------------------------------------------

Lucca má videoklip k singlu Bodydance

Nový track Luccy a Christiana Fischera - Bodydance, který vyšel na labelu Sound of Acapulco, má i videopodobu. Klip natáčel renomovaný britský režisér Steve Glashier (videoklipy Fat Boy Slima) v Londýně a v Brightonu. BBC R1 zařadila track několikrát do svého vysílání a následně pak i mnoho radií a internetových serverů. Carl Cox track hrál ve svém nejnovějším Essential Mixu a po té jej licencoval na svoji letošní kompilaci z klubu Space Ibiza. Na svou kompilaci licencoval skladbu i největší německý letní festival Nature One. První dva týdny po nasazení Bodydance zařadil nejznámější hudební elektronický obchod Beatport na žebříček nejprodávanějších tracků. Track má dva remixy od amerického seskupení Electric Haze a irského producenta Discount Rhino.

Videoklip k singlu Bodydance

zdroj: techno.cz

----------------------------------------------

Michal Poliak:
Když World Republic zahrál Carl Cox, měl jsem slzy v očích

Michala Poliaka možná znáte jako BB Mika i díky jeho spolupráci s Orbithem. Ale víte, že je také autorem skladby World Republic? Nevíte, co to je? Tak čtěte. Kromě toho se dozvíte, jaké je to mít sny, dostávat facky a co může způsobit jeden Essential Mix Carla Coxe.

Tématem našeho rozhovoru je hlavně tvá nová deska. Přesto mi nejprve pověz, kdo je to vlastně BB Mike aka M. Poliak?
BB Mike je předchůdcem Michala Poliaka, dříve sem hrával pod pseudonynem BB Mike, teď přecházím na své občanské jméno.

Aha... A kromě jména, povíš nám o sobě něco víc?
Jsem kluk z jižní Moravy, který věrný svým genům miluje víno, ženy, zpěv...akorát jsem díky moderním trendům v konzumaci přešel z houslí a zpěvu na gramce, z vína na experimenty a z žen na...

Zajímavé. Mimo to se věnuješ produkci...kde na to všechno bereš energii?
Nevím, vždycky jsem toho dělal moc naráz, potřebuju být ve stresu a nestíhat. Kromě produkce mám ještě jiné aktivity, díky kterým si financuju studio, což bych z výdělků za hraní skládal docela dlouho.

Jasně, chápu. Ale teď k tvé nové desce. Napadá mne, proč vlastně říkám, že je nová? Kolik desek máš už na svém kontě?
Mám zatím vydané 4 desky, vše jsem stihl za méně než rok a další jsou na cestě. Do konce roku by snad ještě mohly být dva releasy...uvidíme...

Fajn...a teď mne zajímá jedna věc. Pracuješ na tom všem sám? Jak se například díváš na velmi časté spojení známého DJského jména s dobrým producentem v pozadí. Dovedeš si představit, že by to byl tvůj případ? Ať už z jakéhokoliv úhlu pohledu...
Na rovinu, dovedu si to představit. Kdo z velkých DJů má dnes čas skládat si veškerou produkci? Znám spoustu umělců, kteří na to mají celý tým lidí. Věřím ale, že základ je sám rozumět skládání, aby mohl člověk vědět, co chce udělat. Já už si dnes dělám hudbu samostatně, ale měl jsem několik učitelů - dj Bloodstar, dj Hubiss, dj Preach...Posledně zmiňovaný začal letos hodně létat na turné po světě a je doma, resp. ve studiu maximálně na týden za dva měsíce...přestává mít na to čas…jak myslíš, že to asi mají superstar co jsou o něklik tříd výše? Ještě bych k tomu dodal...pokud budu chtít jít co nejdál, jednoho dne už si asi hudbu nebudu dělat sám...to je prostě vývoj.

Díky za upřímnost. Mimochodem, kam až míříš?
Co nejvýš, dokud mě to bude bavit. A bavit mě to bude pokud budou mety na zdolávání. Jak se zaseknu v nějakém bodě, skončím a nechám místo ostatním.
Takže konkrétně. Jaká je tvá deska? Co jsi chtěl jejím prostřednictvím říct? Prostě nám ji nějak výstižně představ...
Názvem World Republic jsem chtěl zviditelnit tak trošku víc i naši republiku, která zatím dost na producentském poli pokulhává. Jinak jsem se snažil asi jako spousta jiných producentů o originální track, kterého si všimne některý z velkých umělců. Naštestí se podařilo, všiml si jí ten nejvyšší...

Kdo?
Kdo? Carl Cox namixoval World Republic do svého Essential mixu na radio BB1...

Ale to musí být fajn pocit. Jaká byla tvá první reakce?
Slzy v očích, polil mě obrovský pocit zadostiučinění všem těm pochybovačům a kritikům, jak ze strany rodiny, tak vlivných osob taneční scény...teď vím, že to, co dělám má perspektivu, ale...nesmím polevit.
Dobrej přístup. Na to konto mne napadá… lze se nějak ubránit takovému tomu pocitu pýchy? Myslíš si, že jakmile si člověk řekne "Jsem dobrej, a nikdo na mě nemá", že má vyhráno? Nebo naopak? Určitě víš, co myslím…
Život mě naučil, že vždycky, když se člověk cítí spokojeně, dostane facku. Pak už záleží, jak se z ní poučí.

Povídej. Kolik těch facek máš za sebou? A jak ses z nich poučil?
Už bych je ani nespočítal, naštestí nemám tolik jizev na těle. Věřím, že jsem si ze svých chyb vzal to nejlepší, ale chyba je možná to, že si to myslím. Pořád se učíme.

Co pro tebe vlastně znamená hrát jako DJ? Co tím vyjadřuješ? Má to nějaký hlubší smysl, nebo tě to "jen baví"?
Hudba pro mě má hlubší smysl sama o sobě, a když ji můžu hrát lidem, tak mě to opravdu naplňuje.

A jak moc tě naplňují lidé? Vnímáš nějak rozdíl mezi určitým publikem? Respektive akcemi, kde vystupuješ?
Určitě. Vždycky je několik akcí, které člověka spíš znechutí a ptá se potom sám sebe, jestli to má smysl... pak ale přijde super party a člověk je zase nabitý nadlouho dopředu. Ale musíš mít cíle, vědět kam to chceš dotáhnout a vydržet...
Kdybys měl na výběr – DJ nebo producent. A zajímá mne co si myslíš o tom, že v dnešní době musíš být producent, aby ses mohl prosadit?
Kdybych si měl vybrat? Určitě DJ, který ale hraje svoje věci, které vydal. Takže já bych si asi nevybral, potřebuju obojí.

Ok...jaký styl vlastně hraješ? A které své vystoupení považuješ za nejvýznamnější?
V dnešní době už styly nejsou nějak vyhraněné, čím dál více se styly prolínají, je těžké to přesně specifikovat...nicméně pokusím se to popsat… hraju od funky tech-housu, přes progressive trance s prvky elektra, až tech-trance:-) Nejvýznamější akce? Nevím, bylo jich víc - Apokalypsa, Marco V night, Hradhouse, Rio de Riviera, Oxygen...každá měla svůj význam, takže první místo není.

Hraješ na nějakých letních festivalech? Kde tě vlastně lidé mohou letos slyšet?
Hrál jsem na Rio de Riviera, ještě se ukážu na Hradhousu, Trnkobraní a Free Summer Open Airu v Košicích…

A tvůj největší sen, co se DJingu a produkce týká? Věříš na sny?
Rád sním, ale snažím se přeměnit ty největší touhy na realitu a intenzivně na tom makám. Největší sen je létat na hraní z jednoho kontinektu na druhý a všude mít plný kluby a party. Můj producentský sen neprozradím, protože na něm pracuji a nechci, aby mě někdo předběhl, chci být pokud možno originální. Vše se během několika let odhalí!!!

Kdyby sis měl vybrat...splnění tvého největšího snu způsobem, v který bys nikdy ani nedoufal a pak už nic...anebo standardní parties se svými výkyvy, bez šance, že bys dosáhl na svůj sen...co by to bylo?
Určitě to první, bez šance, že si splním sen, nedělám nic, takže tomu musím věřit. Radši budu makat, věřit, být trpělivý, a když přijde znenadání cíl, nenechám ho utéct i za cenu, že pak to skončí. Štěstí přeje připraveným a jak řekl Nohavica, kouzelné na vrcholu je to, že poznáme kdy byl, až když začneme padat (smích).

A závěrem - řekni mi, co je pro tebe momentálně nejdůležitější?
Mí přátelé, rodina a hudba.
Výborně, děkuju za rozhovor a přeju hodně štěstí a splněných snů!

zdroj: techno.cz

 
----------------------------------------------------

Fakt super hra

Na čem? Na tom, kdo dneska poveze partu z kalby domů a nebude pít alkohol. Kámoši se vždycky umí dohodnout a tohle je to nejmenší, co pro ně může člověk udělat. Jeden večer nepít totiž zas tolik nebolí, rozhodně míň než bouračka v autě.

Ožralej člověk za volantem je zkrátka nebezpečnej. I když si dal jenom „co by se za nehet vlezlo“ a jede opatrně. Má totiž tak jako tak zpomalený reakce a není schopnej ovládat auto jako střízlivej řidič. Což vůbec není dobrý, kor když má za sebou partu svejch kamarádů. Na alkohol za volantem u nás jenom za osm měsíců dojelo 26 lidí a to je na tak malou zemičku docela dost. Nespoléhejte se na to, že Vám se to stát nemůže. Těch 26 lidí si to taky myslelo.

Prostě nebuďte blbí a domluvte se. Až pojedete zase na kalbu, ať jste u toho všichni.

Bukanýr se stěhuje

tentokrát zakotví nedaleko botelu Albatros na nábřeží L. Svobody pod Štefánikovým mostem. Bukanýr slibuje i další změny a také to, že se každým dnem jako každé léto otevře horní terasa.

-----------------------------------------------------------------

MarcoO: Novým DJs by měly pomáhat kluby

MarcoO vyhrál soutěž s Raverecords, díky které získal hraní na Elektře s dA frEShem. Od té doby se protočilo hodně vinylů, ale slíbený rozhovor je tu. jaks e tedy žije méně známým DJs a jaké jsou jejich další šance na sebe upozornit?

an: Ahoj Marco, Dodatečně gratuluji. S čím jsi vlastně do soutěže šel?
-MarcoO: Ahoj, zdravím všechny. Díky moc za gratulaci. S ničím zvláštním, měl jsem nově namíchané demo, poslal jsem ho a ono to vyšlo. Měl jsem velkou radost :-).

Raverecords.cz se snaží pomoci méně známým DJům k hraní na zajímavých eventech alespoň takto. Elektru máš sám označenou jako důležitý "gig". Kde třeba Ty vidíš rezervy scény v pomoci mladé krvi, aby se ta prosadila?
Právě v tom, co dělá Rave. Je to výborná příležitost pro začínající, či méně známé DJe presentovat se na prestižních akcích a dostat se tím do podvědomí lidí okolo scény. Také by mohla být větší podpora ze strany klubů, je to těžké, člověk se musí hodně snažit a jít si za svým cílem.

Co si třeba myslíš o anketě o DMA? Nemyslím ani tak o aktuálních výsledcích...
Obecně si myslím, že anketa DMA je velmi důležitá, je to jediný zpětný hlas lidí o úspěších či oblíbenosti na taneční scéně. Pro všechny oceněné to je impulz, že tu svou činnost dělaj správně, a určitě je to nakopne pracovat dál.

No narážel jsem spíš na to, že kategorie objev roku vynesla v posledních 2 letech týpky, na které si většina vzpomene asi jen v souvislosti se způsobem, jakým se stali známými, než že by se jim dostalo všeobecného respektu.
To jsem čekal... Také jsem o nich nikdy nic neslyšel a když se podívám na letošní počet obdržených hlasů, zdá se mi to víc než podezřelé. Nevím, neznám je, třeba jsou ve svých regionech oblíbení :-).
MarcoO

Teď je docela aktuální téma letní festivaly a jména, která jsou ohlašovaná. Já tedy zrovna moc nadšený nejsem, tedy hlavně z toho, že většinou vlastně nepřinášejí nic nového. Někteří promotéři už jen doslova scénu ždímají, aniž by jí něco taky dávali. Jak to vidíš Ty?
Já to nějak moc neřeším, v létě je to hlavně o zábavě pod širým nebem. Festivalů je naštěstí dost, tak si může každý vybrat, co mu vyhovuje a který navštíví.

No já moc pocit výběru nemám, tedy pokud není jedna z možností zůstat doma a nejet nikam. Ty se na nějaký festival chystáš?
Jasně, že jo, těším se již tradičně na Hradhouse, tentokrát si ho nenechám ujít, i kdyby z nebe sračky padaly, dále na Veveří (když bude) a Mácháč, na Coxe. Doufám taky, že si na nějakém festivalu zahraji :-).

Jestli se nepletu, začal jsi hrát už v roce 1999, to je skoro 10 let. Sám říkáš, že jsi byl ovlivněný "tehdejší brněnskou taneční scénou". Co si pod tím mám představit? Mé vzpomínky na tu dobu v Brně nejsou zrovna nejlepší, nebylo moc kam chodit a když, tak na techno. Jak to vidíš Ty, třeba ve srovnání s dneškem?
No těch 10 let je trošku silné slovo, ale máš pravdu v 99. jsme si s kamarádem koupili první gramofony. Aktivně hraji od roku 2001, s různými přestávkami až do dnes. Tenkrát jsme chodili, jak říkáš, hlavně na techno a house.V dnešní době je scéna samozřejmě rozmanitější, ale to je dáno jejím vývojem.

Co tedy dnes hraješ? Jmenuj třeba nějaké oblíbené producenty a labely...
Je to převážně techno s prvky elektra, někdy elektrohouse. Poslechněte nový dubnový promomix. Oblíbených producentů je spousta, jsou to umělci vydávající svoje tracky na labelech Craft Music, BluFin, Turbo, Flash, Great Stuff, Pickadoll, Sway, Relic a mnoho dalších.

Vzpomeneš si na první desku, kterou sis koupil nebo jinak získal?
Už je to hodně dlouho, ale tuším, že to byl jeden z prvních Skunkworks s Hardcellem.

Jakou vidíš budoucnost klasických vinylů. Vymřou nebo je to nesmrtelná součást taneční hudby třeba jako kytara v rocku?
Myslím, že určitě nevymřou, i když si spousta DJů oblíbila možnost stahovat digitální releasy z internetu. Já většinou hraji svoje sety pouze z desek, sice pár CDček mám, ale na vinyly nedám dopustit. Práce s deskou pro mě má obrovské kouzlo, které žádné CD nebo klikající myš v ruce nepřekoná.

Když jsme u té myši, Ty sám doma na počítači skládáš nějakou hudbu, ne?
Snažím se :-). Tvorbě hudby se věnuji asi dva roky. Teď právě dokončuji track, který by se měl objevit v mém příštím promomixu, také chci pomalu zařazovat vlastní produkci do svých setů, ale nechci předbíhat...

Shodou okolností jsi další brněnský DJ, který soutěž s Raverecords.cz vyhrál. Brno je furt stereotypně bráno jako město, kde se furt konají halovky, přitom je tu tak jedna do roka. Jak vidíš brněnskou klubovou současnost?
Je to tak, halovky v Brně pořádně prořídly. Myslím si že klubová scéna v Brně až tak špatná není. Najdou se tu šikovní lidé, kteří dělají velice kvalitní klubovky.

Už jsi sám říkal, že DJům by měly podat pomocnou ruku hlavně kluby, jaké jsou nejenom v Brně šance?
Jak jsem říkal, je to těžké. Je pár klubů, které dávají jeden večer do měsíce prostor začínajícím DJům. To v brněnských klubech chybí.

Nenapadlo Tě vymyslet vlastní klubovou noc?
Už o tom nějakou dobu přemýšlím. Zatím se o tom nechci moc zmiňovat, ale po létu se něco chystá. Tak uvidíme, nechte se překvapit :-).

Dobře, to je z mé strany vše. Chceš ještě něco říct, na co jsem se nezeptal?
Chtěl bych ještě poděkovat všem lidem, kteří mě píší kladné ohlasy na promomix a kteří mě podporují, vážím si toho.

----------------------------------------------------------------

Postavme Školu v Etiopii
 

!!!TYTO DĚTI DĚKUJÍ PRÁVĚ MOŽNÁ I VÁM!!!

!!Prosím podpořte více než dobrou věc!!

http://www.skolavafrice.cz/

Pety

----------------------------------------------------------------

Na Chrise Liebinga a Der Dritte Raum zadarmo!

zdroj: techno.cz

----------------------------------------------------------------

Chemici v T-mobile areně

Srpnový koncert slavného elektronického dua The Chemical Brothers se přesouvá do T-Mobile Areny. Již zakoupené vstupenky do malé sportovní haly zůstávají v platnosti.

The Chemical Brothers vydávají 18. června dlouho očekávané zbrusu nové album We Are The Night a v rámci turné k němu vystoupí 10. srpna od 20 hodin v pražské T-Mobile Areně.

Album předznamenává singl Do It Again, který již brázdí éter rozhlasových stanic celého světa.

Nové album The Chemical Brothers - We Are The Night vydává EMI Music.

Jarda Hainzel

----------------------------------------------------------------

Nenechávají-li vás v klidu nejrůznější pověry či magická čísla, nejspíš by vás mohlo zaujmout nové album ze studia Andyho Cata a Toma Findlaye. Pod hlavičkou svého nejznámějšího projektu Groove Armada vydali nedávno 7. řadové album Soundboy Rock. Ale to není všechno. Přichází v roce 2007, v tracklistu limitované série naleznete 17 skladeb a ani po 7. poslechu vás jejich hudba rozhodně neomrzí. Těch šťastných sedmiček naleznete v souvislosti s touto deskou opravdu hodně a to už nemůže být jen tak ledajaká náhoda.

Existuje 7 důvodů, proč poslouchat nové album Groove Armady:

Důvod první - Groove Armada je zpět. Na tři roky se odmlčet a pak vydat dlouho očekávané album je určitě nevděčný úkol pro jakékoliv hudebníky, byť dosahují kvalit jako duo Cato & Findlay. Oba dva se během té doby věnovali svým sólovým projektům a tak zcela nezaháleli, byť to zdaleka nebyl klasický zvuk GA. Už ale při prvním letmém poslechu nového alba Soundboy Rock zjistíte, že žádná pauza je nerozhodila a stále jim to šlape tak jako dřív.

Důvod druhý - návrat ke kořenům. Jestli se v případě poslední desky Lovebox (nepočítám-li výběr Best Of) našel někdo, komu snad nesvědčilo množství kytarově laděných skladeb, pak může jásat dvojnásob. Soundboy Rock se pocitově blíží spíše k deskám jako Goodbye Country (Hello Nightclub) a jejím předchůdcům. Ne že by snad nové album bylo čistě syntetické bez náznaku života. Velký prostor tu dostaly smyčce, žestě a také ty kytary, ale v porovnání s některými rockově laděnými songy z desky předešlé tu v podobném ražení žádnou takovou nenajdete. Prostor alba si na půl rozdělily skotačivé songy ve stylu třeba Basement Jaxx a romanticky procítěné balady.

Důvod třetí - není house vše, co se housem nazývá. Pro bezpečné nalezení tohoto alba v regálech obchodů bych určitě zašel do oddělení houseu, ovšem v křišťálové podobě tu o tento žánr příliš nezakopnete. Navíc breakbeatem poladěná Save My Soul, hip-hopová The Girls Say, reggaečkem šmrncnutá Soundboy Rock nebo do disca nahozená Song 4 Mutya (Out Of Control) mi dávají jen za pravdu. Groove Armada čerpá hudební inspiraci kde se jen dá a co umí úplně nejvíc báječně, je pospojovat nejmodernější hudební trendy spolu s oldschoolově zněními zvuky. Osobně se mi oldschool v nových kabátcích velmi líbí a Groove Armada ho diktují v přesných hudebních rovnicích.

Důvod čtvrtý - vokály. Těmi je prošpikováno album od shora dolů a alespoň minimální náznak lidského hlasu nechybí ani v jedné z patnácti skladeb v základní edici desky Soundboy Rock. A jestli mají GA cit pro hudbu, pak mají nejspíš dar shora pro výběr vynikajících vokalistů. Výborně sedí hlas například v pohodově znějícím tracku The Things We Could Share v podání Simona Lorda. Jestli je jeho barva hlasu taková i ve skutečnosti, pak si může gratulovat. Nalákat na celebritu tohle album může taky a to v případě skladby Song 4 Mutya, která byla napsána pro bývalou členku dívčího, nyní již tria Sugababes. Nejvíce si ale užijete vokály v pomalejších skladbách, jako třeba v baladě What´s Your Version, kterou jemným, přesto mužným hlasem nazpíval Jeb Loy Nichols.

Důvod pátý - v jednoduchosti je krása. Na tohle tvrzení se můžete vždy spolehnout. V tomto případě žádné výjimky pravidlo nepotvrzují a jsou si toho vědomi i Andy s Tomem. Třeba ve skladbě Get Down, která je krom refrénu tvořena pouze beatem a ženským rapem. Jen v refrénu je krátký klávesový motivek seskládaný se vzestupně jdoucími tóny po stupnici. I tohle výborně funguje. Takže ne, že by Groove Armada byla nějak zvlášť líná, ona prostě ví, co na nás platí. Podobně se nemazlí (anebo spíš mazlí?) ani v dalších skladbách, které nejsou kdo ví jak náročné či překombinované. Potom v nich může vyniknout jejich upřímná krása a hravost.

Důvod šestý - dvě skladby. I kvůli dvou pro mě vyčnívajícím skladbám se vyplatí tohle album pořídit. Save Our Soul - breakbeatový základ rytmu, hudební doplňky v režii electra, klasické houseové backgroundové plochy a do toho naléhavě znějící smyčce. Vynikající track. Lightsonic o pět čísel dál má jedinou vadu. Ty backgroundové plochy začínající tento track jsou naprosto totožné jako v případě Save Our Soul. Pak už ale úřaduje se svým "zpívaným rapem" Mad a v breakovém rytmu doplňuje poměrně oldschool sound této výborné skladby.

Důvod sedmý - neomrzí to. Poslouchejte to kolikrát chcete. No, jen si poslužte. Zkoušejte to od začátku, od konce, zprostředka směrem vlevo, vpravo, jak je jen libo. Soundboy Rock prostě funguje od první chvíle do posledního momentu. Celé album má smysl a odpustit si při jeho poslechu byť jedinou skladbu, tak se celá ta hudební skládanka rozsype jak domeček z karet.

Hodnocení: 90%

---------------------------------------------------------------

Bulva Fabula

Že kromě školních či pracovních povinností může člověk všední den v týdnu vyplnit i nějakým tím hudebním potěšením, to moc lidí, zdá se, ještě neví. Přitom je to obrovská škoda. Já sám si začínám chození po akcích ve všední dny užívat čím dál více. A že se toho i v tyto hudebně nepříznivé dny děje. Tuto středu jsem zavítal do klubu Roxy na sympatickou akci Bulva Fabula a nestačil jsem valit bulvy.

Jasně, v klubech to ve všední dny nevře, jako na parties o víkendu, ale zas tam narazíte na lidi, kteří skutečně přišli za muzikou. Tenhle fakt je nejspíš prvotním motorem pro mě, nahlédnout do partylistu techna.cz a vybrat si z nabídky. Věřte mi, že na všední dny je docela bohatá. Když jsem do Roxy dorazil krátce před devátou hodinou večerní, čekal mě pohled, pro klasického víkendového návštěvníka, nevídaný. Z Roxy se stala příjemná putyka se spoustou stolečků a židliček akorát tak na posezení s přáteli. Ve středu se navíc k tomu posezení přidala hudba přímo vznešená a obrázky nadmíru inspirující.

Bulva Fabula, jen na vysvětlenou, je koncept VJských exhibicí, kterým dělají hudební doprovod většinou všem známí DJové. Tentokrát se za mírně přestěhované mašinky postavil Floex, ZKA4T, a také část projektu Alvik: Mishan za elektronikou a Anya před mikrofonem. Na Bulvu Fabulu se ale hlavně chodí kvůli VJům a ve středu bavili návštěvníky DFX a Bit Cheekly. V první dvouhodinovce se představil projekt Alvik v DJ-setu seskládaným z příjemně rytmické hudby, která měla nejblíže k breakům, acid jazzu, IDM či trip-hopu. Anya svým hlasem příjemně doplňovala Mishanův set a celý ten celek byl samozřejmě doplňován velmi zdařilou videoprojekcí. Vlastně bych mohl spíše tvrdit, že ta VJská show byla doprovázena hudbou Mishana a Anyi. Na obřím plátně a dvou menších se promítali nejrůznější obrazce i menší příběhy. Na chvíli jste se ocitli na palubě raketoplánu, v další chvíli jste už sledovali mořské pobřeží a obří tryskající gejzír. Prošli jste lekcí asijských bojovníků s meči, nechyběla ani moje oblíbená krajinková jízda automobilem a tentokrát i nadzemkou a na své si přišli také milovníci animáků. Hudba se propojila s obrazem a naopak. Moc příjemné.

O nic méně příjemnější to nebylo ani po desáté hodině. Floex i ZKA4T určitě nechtěli dodržovat všeobecný noční klid, když o 100% hudební produkci zjemnili a vyklidnili. Oni mají tu klidnou hudbu v těle. Beaty ustoupily do pozadí a naplno se rozvinuly hudební plochy. Od dob desek Pocustone a Polytea uplynula nějaká ta doba, ale oba dva pánové se nezměnili ani o chlup. Stále dávají přednost kvalitě a byli by určitě spolehlivou konkurencí pro Jana P. Muchova ve výročních filmových cenách za hudbu. Jejich jazzově laděné skladby by do mnoha filmů pasovaly náramně. Se změnou hudebních frekvencí šla ruku v ruce i videoprojekce, která si rázem začala všímat spíše detailů, než že by se snažila upoutat nějakými pestrými a zábavnými obrázky. Takový detailní pohled na rejdící mravence ve svém mraveništi nebo na poměrně ošklivě vzhlížející housenku měl také něco do sebe. Přeci jen mi ale následující část Bulvy Fabuly přišla, jakoby už videoprojekce plnila až tu druhotnou stránku akce. Díky oběma muzikantům se moje pozornost strhla právě spíš na hudbu samotnou. Aby to ale nebylo pro návštěvníky až tak statické, měli možnost si také zahrát originální počítačovou hru Samorost, kterou asi není třeba sáhodlouze představovat. Navíc její přítomnost spolu s jejím dvorním skladatelem, Floexem, se přímo nabízela.

Roxy se zavřeným chill-outem a také balkónem se proměnila v sympatický hudební bar, kde byla radost sedět, poslouchat a také se dívat. Bulva Fabula nabídla lidem ke každému jejich smyslu něco zajímavého (sluch - hudba, zrak - VJ projekce, hmat - Samorost, chuť - bar byl stále po ruce, čich - konečně tu nebylo tolik zakouřeno) a jen mi potvrdila mojí stále stoupající oblibu chodit se bavit kromě víkendů také občas ve všední den. Zážitek to není o nic menší a hlavně po tom uspěchaném dnu je to mnohem účinnější odpočinek než třeba doma u bedny :)

roman

----------------------------------------------------------------------------

Poslech hudby zlepšuje koncentraci

Hudba má léčivé účinky
 

Každý maturant nebo vysokoškolák o tom ví své. Když se před zkouškou potřeboval soustředit na vstřebání spousty učiva, pustil si k vyčerpávajícímu úkolu obvykle nevtíravou hudbu. A náhle mu šlo všechno jako po másle.

GLASGOW - Pro tento efekt mají pochopitelně vědecky podložené vysvětlení také experti, kteří se zabývají funkcemi mozku. Tým z glasgowské university totiž zjistil, že právě zvuky, jež člověka obklopují, zvyšují průtok krve v nejdůležitějším orgánu myšlení. Tím ho zásobují větším množstvím kyslíku a zlepšují i schopnost koncentrace.

A nejen to. Například pravidelná hra na klavír vede dokonce k anatomické reorganizaci specifických mozkových oblastí, jež koordinují motoriku rukou a odpovídají za kvalitu sluchu. I ve chvílích, kdy pianisté pouze naslouchají některé ze skladeb, dochází k oživení motorického regionu nezbytného pro aktivní hraní, aniž by přitom dotyční vůbec pohnuli prstem.

Navíc výzkumy dětí prokázaly vzájemnou souvislost mezi muzikálností a inteligencí. Přitom nejde o vrozené dispozice. Záleží pouze a výhradně na prostředí, v němž vyrůstají. Rodiče, kteří přikládají váhu vzdělání svých potomků, jsou většinou sami značně inteligentní a neobejdou se bez hudebních zážitků. Jejich sociální postavení je přitom zcela irelevantní.

Korzo

---------------------------------------------------------------

Hidys: Ahoj Gayle, než položím první otázku musím podotknout, že jsme poctěni tvou účastí v ČR na party Antistatic. Narodila ses v Singapuru, který leží v jihovýchodní Asii, jaká tam byla scéna, v době kdy ses začala zajímat o elektronickou taneční hudbu?
- Gayle San: V roce 1988, když jsem začala hrát, tak se v klubech hrávala American Top 40, od Kool and the Gang, Prince, Madonna, James Brown, Earth Wind & Fire až k Depeche Mode a dalším... Taneční scéna byla limitovaná na tento typ hudby, takže to bylo něco, když jsem v Londýně objevila house music a o něco později také baleárský sound. O elektronickou hudbu jsem se skutečně začala zajímat, až když jsem poprvé navštívila pár londýnských klubů. Začala jsem nakupovat desky - od housových, hardhouse až po detroit techno. Do record shopů jsem tenkrát chodila jako do cukrárny. Objevila jsem něco, o čem jsem do té doby neměla ani páru.

Tvá kariéra tedy začala někdy koncem osmdesátých let, jaký styl jsi tehdy hrála a poslouchala?
Své první rezidentní působiště jsem měla v klubu Top Ten v Singapuru a hrála jsem po boku kapel jako Kool and the Gang, Earth Wind & Fire, Commodores, Irene Cara atd., a to, když měli pauzu. Bylo to super. Do doby, než jsem se přestěhovala do Londýna, to byla muzika, kterou jsem milovala. Prvních pár let, co jsem trénovala, se mé sety skládaly z italo-house, UK hardhouse, detroitského a evropského techna. O pár let později jsem začala rozvíjet svůj vlastní styl - funky/groovy pumping techno. Doma si ale ráda poslechnu i jazz a hip hop taky.

Hrála jsi už ve spoustě zemí, která byla nejzajímavější?
Není to jednoduché takhle vybrat. Řekla bych Německo, Holandsko a Belgie jsou super, ale třeba Španělsko patří k mým nejoblíbenějším - je to velká země a styl, co se hraje na severu, se liší od toho, co se hraje na jihu. Pro mě je to zajímavé v tom, že můžu hrát groovy techno na jihu, zatímco na severu odehraju spíš hard techno, temnější sety... a publikum je tam naprosto úžasné, vrací DJovi spoustu energie.

Řekni nám prosím více o své značce Equator, jestli se něco změnilo a co můžeme v nejbližší době očekávat?
Label Equator byl založen před lety s myšlenkou vydávat muziku podle mých představ a také dát možnost mladým producentům. Dosud už vydal spoustu desek známých umělců jako DJ Rush, Jay Denham, Eric Sneo, Christian Varela, Marco Remus, Cari Lekebusch a další. Aktuálně se připravují 2 díly EP s různými umělci. A též chystá Equator world tour.

Spolupracuješ při tvorbě nových tracků i s někým jiným? A co projekty, plánuješ nějaké?
Jasně, přestože ráda pracuju na vlastní produkci sama, stejně tak si k sobě do studia ráda někoho přizvu. Právě jsem dokončila věci s Cari Lekebuschem (electro) a projekt s Ericem Sneo (techno produkce pro label Disasters).

Myslíš, že internet nějakým způsobem ovlivňuje taneční scénu? Má tu moc upevnit nebo vyzdvihnout pozici nějakého tracku nebo jej odepsat? A co mp3 a Final scratch; Ty a technologie?
Jsem toho názoru, že internet hraje na taneční scéně jak pozitivní, tak negativní roli. Ta negativní je samozřejmě nelegální stahování. Na druhou stranu je pozitivní, že se díky němu muzika dostane všude. Ne všechny obchody mají všechny desky na skladě a díky digitálním releasům se kdokoli může odkudkoliv dostat k muzice, kterou chce - což je dobré i pro labely i DJs. Pokud jde o technologie, jsem old schoolerka :-). Preferuji 3 gramce, své vinyly a CD přehrávače. Osobně upřednostňuji práci s deskami před prací s myší a hledání tracků v laptopu, když jsem na stagi.

Obecně, kolik nových desek nebo skladeb se ti za týden dostane do rukou?
Hm, to je různé. Někdy to může být jen 5 desek, někdy až 25 desek.

Napadlo by tě v dobách tvých začátků, že to jako DJka dotáhneš takhle daleko?
Miluji muziku už od útlého mládí a od té doby jsem věděla, že se jí chci věnovat naplno. Když jsem začínala, bylo to pro zábavu, jen z lásky k hudbě. Nikdy by mě nenapadlo, že se to změní a stane se z toho záležitost na plný úvazek, k čemuž došlo po 3 letech. No, ale přestože uplynulo 18 let, stále se hudbě věnuji, protože mě to baví.

Který klub v Anglii považuješ pro tebe za nejlepší?
Řekla bych, že Final Frontier ve Wandsworthu - před pár lety, když byl na svém vrcholu. Tento měsíc budu hrát v Joy klubu v Manchesteru, o kterém se říká, že je dobrý, takže uvidíme.

Chtěla bys něco vzkázat lidem, kteří se na Tebe přijdou podívat na Antistatic?
Vzpomínám si, že když jsem v CZ hrála naposledy, bylo to super - jak atmosféra, tak publikum. Takže se moc těším!

----------------------------------------------------------------------------

Rozhodnutí neudělat s DJem Rushem klasický rozhovor, ale dát šanci jeho fanouškům, aby se zeptali na to, co chtějí, bylo velmi šťastné. Rush opět ukázal, že hudba je nedílnou součástí jeho života a že jeho fans jsou jeho rodina. [fórum]

Jsi DJ, který hodně cestuje po celém světě a je jen málo míst, které si ješte nenavštívil. Máš v tomto směru nějaký nesplněný sen, místo, zemi nebo párty, kde si ještě nehrál a toužíš se tam podívat?
Jsem rád, že jsem se za ta léta podíval na spoustu míst, je to úžasný, protože jsem nikdy nečekal, že zcestuju svět a potkám tolik báječných lidí. Takže za to jsem vděčný, ale ještě bych rád navštívil Turecko, tam se chci podívat už od roku 1998.

Čím si chtěl být jako malé dítě? Měl si nějaký velký dětský sen?
Jako dítě jsem neměl jeden sen, ale spoustu, ale co si pamatuju, tak jsem chtěl dělat něco s vysíláním v rádiu nebo navrhováním budov. Rozhodl jsem se přetavit své sny ve svůj hlavní cíl, protože sen je jako fantazie, něco, co si můžeš užívat a vytvářet v hlavě, ale cíl je něco, za čím můžeš tvrdě jít a já byl rozhodnutý splnit své cíle a měl jsem ve škole možnost stavět budovy a dělat jiné projekty a taky dělám do muziky. Můj život je prostě báječný.

Jaké máš plány do budoucna. Tvé věrné fanoušky bude zajímat na co se mohou těšit.
Plánuju dělat to, co dělám, jak nejlíp to půjde a ukázat těm, kdo mi fandí a podporujou mě, že život má být legrace a člověk si má dělat, co chce, dokud ho to baví a nepřekáží to ostatním. Můj život je muzika, je to moje okno do budoucnosti a rád bych tohle okno ukázal všem, nechal je se podívat a vidět.

DJ live je život převážně noční, hodně cestování a doma se moc neohřeješ. A když tak se odpočívá a ve zbytku týdne produkování hudby. Máš čas ještě na něco jiného, popřípadě na co si vždy rád uděláš čas?
Ha ha ha, ano, DJing může spolknout veškerý tvůj čas a energii, ale nejhorší je cestování. Někdy cestuju za hraním i 10 hodin. Musíš mít v hlavě jasno a mít tu práci rád, aby sis to dával a já nejsem zrovna malej, takže pro mě je to ještě horší, protože sedím v malém sedadle v letadle, pak v autě a pak jsou gramofony nízko, což není dobré pro moje tělo a záda. Proto po víkendu akorát relaxuju v posteli nebo se dívám na filmy (komedie, horory). Nemám energii jít ven, musím se dávat dohromady na další víkend. Někdy se vypravím ven za zábavou, ale zřídka, takže to mám zařízený tak, abych se mohl bavit doma.

Jaké je tvá největší motivace pro to abys každé ráno vstal z postele?
Dobrá otázka. To se pořád mění, ale naposled to bylo, že jsem čekal nějaký nový DVDčka, takže jsem vstal, dal si vanu, snídani, abych se cítil dobře, a když dorazily, skočil jsem na gauč a řekl si, že dneska si udělám den pro sebe, dám si pifko, pustím si film, otevřu okno... Ale jenom ráno vstát a cejtit se zdravej je pro mě dostatečná motivace (fakt).

V Čechách si poprvé zahrál v roce 2003. Je podle tebe něco typické pro České publikum?
Když jsem hrál poprvé v Čechách, nebyl jsem ještě na scéně moc známý a lidi byli spíš na house, bylo to v roce 1997. Teď, co je to o technu, jsem nevěděl, co čekat. Jestli to samé co tehdy, ale byla to pecka, Češi byli super, nevěděl jsem, co říct. Nevěřil jsem svým očím a uším, lidi řvali a já si říkal: "To je kvůli mně?" Fakt jsem se rozbrečel. Lidi jsou u vás úplně jiný, než v ostatních zemích, líbí se mi, jak se oblíkaj, tak barevně a rozmanitě. Zajímaj mě lidi, který se chtěj lišit a dají si práci vnést na party trochu života.

Nakolik se cítíš být v duši mladý na to, abys jezdil po akcích a hrál lidem, kteří by mohli v klidu byt jeho děti.
Ha ha ha, tohle je fakt vtipná otázka, kekeke. Kdo se se mnou potká a bude mluvit, uvidí, jak jsem mladej, věk je jenom číslo. Proto nerozumím tomu, když lidi říkaj, že jsou na techno moc starý. Rád hraju pro mladší, protože maj spoustu energie a nemyslej na to, jestli vypadaj hloupě, když tancujou na tohle nebo tamto. Prostě pařej. Snažím se mít kolem sebe lidi, který se nesoustředěj na věk. Vím, kolik mi je, a vím, že mladší už rozhodně nebudu. Ale nepotřebuju, aby mi to někdo pořád připomínal, když se bavím, aby se mi někdo snažil zkazit náladu, protože se sám neumí bavit. Žiješ jako mladej, cítíš se tak, žiješ jako starej, budou se tak na tebe dívat... Takže možnost hrát pro mladé lidi, kteří by mohli být moje děti, je požehnání, proto jim vždycky na party říkám, že jsou moje děti. Mám je prostě všechny rád...

V pátek začíná 1. ze série Havana Club Tour de Bar 2007. Jak tour dopadne, napoví už tahle akce, na které zahraje i populární duo londýnských DJs a producentů. Mimochodem, kdo to má do Ostravy daleko, může ve čtvrtek do Duplexu). A s tou vodou je nezkoušej napodobit, byla by to smutná party. [fórum]

- Kaisersoze: V Ostravě zahrajete čtyřhodinový set, budete hrát live nebo jako Djové?
- Layo + Bushwacka: Budeme hrát společný DJ set za použití 3 gramofonů, 2 CD mix playerů, final scratche a FX unit.

Před rokem jste vydali velice úspěšné album Feels Closer. Spolupracujete na něm s řadou zajímavých hostů - s perkusionistkou, zpěvačkou, jednu skladbu dokonce zpívá Green Velvet. Přemýšleli jste nad koncertním vystoupením v této sestavě?
Takový koncert bychom udělali moc rádi, bohužel zorganizovat to, by bylo dost těžké, protože někteří z hostů jsou již mrtví a jiní zase žijí příliš daleko...

Co byste mohli o albu Feels Closer říct lidem v České republice, kteří jej třeba ještě neznají?
No dělali jsme na něm dva roky a jeho název vyjadřuje fakt, že hudba, která na něm je, je výsledkem naší soudržnosti při tvorbě. Je to naše třetí album a znamená pro nás opravdu velký kus práce, se kterým jsme velmi spokojení... Nahrávali jsme ho v New Yorku, Brazílii a Londýně, obsahuje hodně jak živé, tak i elektronické hudby, jsou na něm vlivy latino atmosféry a různorodé vokály. Vyšlo už v roce 2006 na začátku března...

Součástí vašeho londýnského klubu The End je i studio, které pomáhá a investuje do hudby budoucnosti. Jaké rady byste z vaší pozice mohli dát lidem, kteří se snaží udělat kariéru v oblasti klubové promotion, DJingu a hudební produkce?
Buďte úplně oddaní tomu, co chcete dělat, a pochopte, že velká část vašich životních záměrů, zájmů a vášní bude směřovat k vaší práci. Úspěch takříkajíc přes noc je mýtus. Kdokoliv z těch, co to dokázali, strávil roky prací směřující k úspěchu. Existuje přísloví: "Tvořivost je 1% inspirace a 99% dřiny" a je to úplná pravda. Nejdřív přijde počáteční jiskra a zbytek je pak už jednoduše tvrdá práce. Takže na to buďte připravení.

Pozvali vás už pořadatelé některých letošních festivalů?
Jasně, pár pozvánek už máme. Sledujte náš web www.layoandbushwacka.com!

Komponujete, produkujete, vedete label Olmeto, hrajete v Endu, hodně cestujete. Jak odpočíváte?
Rádi chodíme do kina a koukáme na filmy, fotíme a relaxujeme s přítelkyněmi.

30.3. hrajete v Ostravě na party Tour de Bar, když vás někdo pozve na bar, jakým drinkem Vám udělá radost?
Vodu prosím :). Ale kdo ví, záleží to na momentální náladě a atmosféře, která tam bude panovat. Doufáme, že to bude stát za to!

Já pevně věřím, že bude a všichni se na vás už moc těšíme!

zdroj: rave.cz

 --------------------------------------------------------------------------------

Recenze: Justin Robertson - Gyroscope

Od roku 2001 nebylo ani jediného, kdy by tenhle plešatý a většinou i lehce zarostlý chlápek nenavštívil naší republiku minimálně dvakrát. Střídá tu jeden fesťák za druhým a pro mnoho lidí je právě on tím sympatickým taťkou klubového houseu. Od doby nocí Bugged Out! v Roxy už uplynul nějaký ten pátek a tak není určitě na škodu omrknout styl, jakým teď Justin Robertson žije. Krom jeho nového singlu to můžete zkusit i 24. března v Roxy na party Elektra.

Dalo by se říct, že Justin Robertson nemá příliš velký zájem lišit se od většiny pekařů, kteří už dávno nedělají housky dle původní receptury. Jak je teď v módě, ochucuje i Justin toto voňavé hudební pečivo ingrediencemi z electra a minimalu a ačkoliv navenek působí všechny ty zákusky velmi lákavě, při jejich ochutnání můžete, ale také nemusíte, zjistit závažné nedostatky. Obávám se, že těch se nevyvaroval ani velikán, jakým Justin Robertson bezpochyby je. Možná zvolil horší kuchařku, možná zapomněl včas vydat pečivo z trouby, každopádně jistý je jeden fakt: i když label Acapulco vydal svůj první vinyl se zahraničním jménem na obalu, neznamená to nutně, že by byl lepší, než ty čtyři předešlé, české.

Na straně A narazí jehla na přenosce na skladbu Gyroscope, která mimochodem vyšla už loni na jaře na desce "Neverwork" na stejnojmenném labelu. Obsahuje, co by asi tak správný lomcovák na parket obsahovat měl. Svěží moderní zvuk okořeněný acidovou náladou, energickou melodii, nenápadný vokál a další klasické prvky a postupy, které přispívají k rozjezdu, vrcholu a závěru celé skladby. Houseové nováčky to může nadchnout, ale electro-housem ošlehané posluchače to spíše donutí k zamyšlení: není toho už příliš? Vždyť z jakého důvodu by se měl člověk stále dokola nechat balamutit podobnou hudební formulí, která je nyní patrná z každé druhé micro-electro-groovy-housy desky? Ale i v případě skladby Gyroscope se dá najít pozitivum. Až jí Justin na Elektře 24. března zahraje, určitě jí pomocí mašinek nějak více zefektní a vygraduje a v probíhající euforii bude znít úplně jinak. Takhle doma si ty plynule otáčející se drážky neužívá ani ta jehla, natož já.

"Sájd bí" v sobě skrývá track Doorbell. Toho je mi trochu líto, protože před Gyroscope musel vyklidit pozici jedničky této desky a přitom by se na tento post hodil podstatně více. Je postavený na clinks'n'clicks zvuku (neplést s clicks'n'cuts) a v tomto zábavném provedení je doplněn o sampl elektrické kytary. Ten je naprosto primitivní a vystačí si jen s pár tóny, ovšem v celkovém kontextu tohoto tracku přesně vykresluje jeho charakter; tedy s málem udělat hodně. Doorbell není skladbou pro vrchol djského setu, kdy se očekává patřičný počet rukou nad hlavou. Ovšem s její pomocí lze lidi na ten vrchol patřičně naladit.

Tak se mi zdá, že Justin Robertson ze sebe vydal tak polovinu svých schopností. Možná si tu druhou schovává pro své březnové vystoupení v Praze. Doufejme ale, že v Roxy nepředvede jen tu půlku zbývající, ale že zahraje jak nejlépe umí a za sebe doufám, že podobným trackům, jako je Gyroscope, se co nejvíce vyhne.

Hodnocení: 55%

Justin Robertson - Gyroscope
formát: 12˝
čas: 11:00
label: Acapulco Records
kat.č.: ACAPULCO 005

Info: www.acapulco-records.cz
 www.myspace.com/djjustinrobertson

Ukázky: www.juno.co.uk/products/256552-01.htm&highlight=doorbell

Bude se vám líbit, máte-li rádi: Tomas Andersson, Eric Prydz, Audion atd.